Pohyb geocentra odráží rozsáhlou redistribuci hmoty v zemském systému a lze jej odvozovat z družicových geodetických technik. V této studii hodnotíme časové řady geocentra od deseti analyzačních center IGS pokrývající období 1994–2025 (IGS Repro3 a následné aktualizace) společně s kombinovaným GNSS řešením na základě odhadu komponent rozptylu od Zajdela et al. (2025). Tyto série porovnáváme s nezávislými odhady ze SLR observací k družicím LAGEOS-1/2, z precizního určování drah družic LEO a z geofyzikálních modelů zatížení (GGFC a ESM). Spektrální dekompozice ukazuje, že roční a pololetní signály představují pouze ~20–35 % rozptylu GNSS, zatímco zbývající části dominují vysokofrekvenční a drakonitické artefakty. Porovnání napříč technikami ukazuje, že roční signál zachycený GNSS má převážně geofyzikální původ, s korelacemi ≈0,8 a s rozdíly mezi použitými technickami přibližně 2–3 mm v amplitudě a 20–30° ve fázi. Vnitřní konzistence GNSS je v Repro3 oproti Repro2 výrazně zlepšena, ačkoliv rozdíly vůči SLR, LEO a modelům zatížení přetrvávají, zejména v komponentě Z.
Zajdel et al. (Thu,) studied this question.