Answers are grounded in this paper and cite their sources.
Historicky zaměřená studie reflektuje vývoj přístupů ke školnímu hodnocení žáků v českých zemích od konce 18. století až po současnost, a to z perspektivy teoretické, vzdělávací politiky i praktických pokusů učitelů základních a středních škol. Předmětem pozornosti je také role, kterou v dané problematice hrály v devadesátých letech profesní asociace a spolky, zejména PAU (Přátelé angažovaného učení) a NEMES (Nezávislá mezioborová skupina pro školskou reformu). Jádro studie tvoří komparace dvou významných období spojovaných se snahou o změnu hodnocení v našich podmínkách: devadesátá léta minulého století versus poslední desetiletí. Studie reflektuje také požadavky na pojetí závěrečného sumativního hodnocení – vysvědčení v základních školách v obou vymezených obdobích – a ústí v představení inovace vysvědčení, která je výsledkem tříletého vývoje akademiků a praktiků. Studie nastiňuje vzájemný vztah mezi formativním hodnocením a vysvědčením JINAK a otázky spjaté s jeho legislativním ukotvením. V závěru je reflektováno spektrum možných důvodů, proč se v českém školství stále nedaří prosadit nový způsob hodnocení žáků v širším měřítku. Jsou prezentovány klíčové podmínky pro úspěšnou implementaci inovace v podobě změny celkové kultury hodnocení žáků.
No takes yet. Share an insight, caveat, or question.
Vladimíra Spilková (2025) studied this question.
Synapse has enriched 10 related papers. Consider them for comparative context: