Answers are grounded in this paper and cite their sources.
Cíl: Cílem studie bylo analyzovat efekt různých podmínek dvojího úkolu na rychlost chůze u starších dospělých s kognitivním poklesem a porovnat s kontrolní skupinou kognitivně intaktních jedinců. Soubor a metodika: Celkem bylo do průřezové studie zařazeno 50 účastníků (25 probandů s kognitivním poklesem dle Montreal Cognitive Assessment [MoCA] ≤ 25 v průměrném věku 69,6 ± 9,4 let; 25 kognitivně intaktních probandů s MoCA ≥ 26 v průměrném věku 59,5 ± 7,0 let). Pro analýzu vlivu obtížnosti jednotlivých úkolů s největším projevem interference byl vypočítán efekt dvojího úkolu (dual-task effect; DTE) na rychlost chůze v šesti podmínkách náhodného pořadí. Byl hodnocen za komfortní a maximální rychlosti chůze v kombinaci s vizuálně-verbálním Stroopovým testem a motorickým úkolem. Výsledky: Náklady dvojího úkolu (negativní DTE) během 10minutového testu chůze (10MWT) v kombinaci s vizuálně-verbálním Stroopovým testem s prioritizací na maximální rychlost chůze byly dle Wilcoxonova párového testu u skupiny starších jedinců s kognitivním poklesem statisticky významně vyšší (p < 0,001) než zpomalení na základě motorického úkolu při komfortní a maximální rychlosti. Dle Mann-Whitneyho testu bylo také prokázáno, že náklady na dvojí úkol při maximální rychlosti chůze během kognitivního úkolu jsou u starších jedinců s kognitivním poklesem významně vyšší (p = 0,017). Závěr: Zvýšené interferenční účinky spojené se snížením rychlosti chůze nejvíce vykazovala situace v kombinaci kognitivně-motorické zátěže za účinků rozdělené pozornosti. Může tak poskytnout nový směr v detekci starších dospělých s vysokým rizikem demence pro potencionální klinické využití.
No takes yet. Share an insight, caveat, or question.
Hereitová et al. (2023) studied this question.
Synapse has enriched 10 related papers. Consider them for comparative context: