Slowly Crossing the Traditional Boundaries / Fascism in the First Czechoslovak Republic as a Methodological Problem of Czech, Slovak and Czechoslovak Historiography from the Point of View of Historians of the "New Consensus"

Tato přehledovĂĄ studie se zaměřuje na českou, slovenskou a československou historiografii faĹĄismu a faĹĄistickĂ˝ch hnutĂ­ v mezivĂĄlečnĂŠm Československu. JejĂ­ cĂ­lem je zmapovat, charakterizovat a kriticky analyzovat nejdĹŻleĹžitějĹĄĂ­ prĂĄce na tĂŠma českĂŠho a slovenskĂŠho faĹĄismu v obdobĂ­ prvnĂ­ republiky od těch nejstarĹĄĂ­ch aĹž po současnĂŠ. V zĂĄběru studie se tak v chronologickĂŠm sledu ocitajĂ­ spĂ­ĹĄe publicistickĂŠ texty mezivĂĄlečnĂŠ, poměrně rozsĂĄhlĂĄ produkce z Êry komunistickĂŠho reĹžimu, větĹĄinou vĂ­ce či mĂŠně zatĂ­ĹženĂĄ ideologickĂ˝mi vĂ˝chodisky, i početnĂĄ a rĹŻznorodĂĄ dĂ­la českĂ˝ch a slovenskĂ˝ch historikĹŻ a historiček vzniklĂĄ od počátku devadesĂĄtĂ˝ch let. Autor přitom k tĂŠmatu přistupuje z hlediska takzvanĂŠho novĂŠho konsenzu (new consensus), reprezentovanĂŠho předevĹĄĂ­m britskĂ˝m historikem Rogerem Griffinem, k němuĹž se sĂĄm hlĂĄsĂ­ a jejĹž poklĂĄdĂĄ za nejvlivnějĹĄĂ­ teoretickĂ˝ koncept studia faĹĄismu v současnĂŠ historiografii. Jeho hlavnĂ­ znaky spatřuje v dĹŻrazu na ideologii v ideĂĄlnětypickĂŠm pojetĂ­, v přesvědčenĂ­ o existenci obecnĂŠho faĹĄismu a v metodologickĂŠ empatii, vychĂĄzejĂ­cĂ­ primĂĄrně z diskurzu samotnĂ˝ch faĹĄistĹŻ, seznamuje ale i s kritikou „novĂŠho konsenzu“. Autor konstatuje, Ĺže českĂĄ a slovenskĂĄ historiografie po pĂĄdu „ĹželeznĂŠ opony“ dostatečně nevyuĹžila inspirace, kterĂŠ jĂ­ pro studium faĹĄismu nabĂ­zel mezinĂĄrodnĂ­ vĂ˝zkum. Rychle se sice zbavila ideologickĂŠ poplatnosti, fenomĂŠnem faĹĄismu v mezivĂĄlečnĂŠm Československu se hojně zabĂ˝vala a vyprodukovala o něm mnoĹžstvĂ­ pracĂ­, větĹĄina z nich je vĹĄak silně narativnĂ­ a empirickĂĄ, dĂĄvĂĄ přednost popisnosti před analĂ˝zou, nereflektuje mezinĂĄrodnĂ­ diskusi a současnĂŠ trendy ve vĂ˝zkumu faĹĄismu, zanedbĂĄvĂĄ komparaci a setrvĂĄvĂĄ u obvyklĂ˝ch dĂ­lčích tĂŠmat. Přes značnĂ˝ faktografickĂ˝ pokrok českĂĄ a slovenskĂĄ historiografie ve světle „novĂŠho konsenzu“ dosud nedokĂĄzala zodpovědět řadu klíčovĂ˝ch otĂĄzek o podstatě a charakteru faĹĄismu v mezivĂĄlečnĂŠm Československu. Autor vyzvedĂĄvĂĄ jen několik badatelĹŻ, kteří podle něj překračujĂ­ tradičnĂ­ přístupy a jsou či byli na výťi mezinĂĄrodnĂ­ho vĂ˝zkumu faĹĄismu: pro obdobĂ­ ĹĄedesĂĄtĂ˝ch let to byl předevĹĄĂ­m česko-německĂ˝ historik Bedřich Loewenstein (1929–2017), aktuĂĄlně pak slovenĹĄtĂ­ historici Anton Hruboň a Miloslav SzabĂł a českĂ˝ politolog Miroslav MareĹĄ.